Znáte vrhcáby?
Také si občas rádi zahrajete v kostky? Variant pro tyto hry je skutečně nepřeberné množství. Jednou z těch nejznámějších jsou vrhcáby. Nejznámější hra s použitím kostek a také by mohla být nejstarší.
- Podle některých nálezů je jasné, že se tímto způsobem bavili obyvatelé starého Egypta, Sumeru i staří Peršané.
- K nám se vrhcáby dostaly už na přelomu desátého a jedenáctého století.
- Tudíž, kdo ví.
- Třeba si tímto způsobem krátil dlouhé zimní večery český kníže Oldřich se svou ženou Boženou.
Vrhcáby se brzy dostaly ke všem společenským vrstvám. O jejich oblibě svědčí i to, že se hraní této hry objevuje dokonce i na kamnových kachlích z patnáctého století. Výjev ale rozhodně nezobrazuje poklidně sedící hráče. Hráči, pravděpodobně posíleni nějakým lahodným mokem, se prostě v mezihře poprali v hospodě.
Pozor – vrhcáby jsou hazard!
Přesto, že jsou vrhcáby počítány mezi hazardní hry, v mnoha rodinách nechybí. Smyslem hry je odvést svých patnáct kamenů po předem určené dráze do svého chlívečku a poté s nimi odejít z hrací desky. Hráči se pochopitelně střídají a před každý tahem se hází dvěma kostkami. Vyhrává ten hráč, kterému na hrací desce už žádný kámen nezůstal.
- Při této hře potřebujete pro vítězství dvě podmínky.
- Dostatek štěstí.
- Dobrý úsudek.
Hra je totiž založena nejen na náhodě, ale také na tom, jakou zvolíte strategii.
Pomyslné kostky Caesarovy
Kostky doprovázejí člověka odnepaměti. Dostaly se dokonce i do jednoho slavného rčení. Kdo z nás někdy nepoužil okřídlenou větu o kostkách, které jsou vrženy? Když ji Gaius Julius Caesar v polovině prvního století pronesl, pak jistě netušil, že ji budeme používat ještě další dvě tisíciletí. Ona je totiž v té větě skutečně velká pravda.
- Některá rozhodnutí už se nedají vzít zpět.
- Prostě – kostky jsou vrženy.
- Rubikon překročen.
- Cesta zpět není možná.