Když se na některém dětském hřišti sejde více dětí, většinou pokukují jeden po druhém a prohlížejí si, jaké má ten druhý hračky. A někdy si tak trochu vzájemně závidí.

• Většinou je to ale brzy přejde, protože jim vysvětlíme, že nemohou mít vše.
• Jaká je poté reakce, to je jistě velice individuální.

Jednu hračku si ale rozhodně děti závidět nebudou. Ne proto, že by nebyla žádaná, ale právě proto, že ji má snad každé dítě. Tou hračkou je bublifuk. Jednoduchá a velice levná záležitost, která má celou řadu podob. Většinou se jedná o plastovou nádobku, do které je zašroubováno víčko s tyčkou a očkem.

• Bublifuk není ale jen dětskou hračkou.
• Učarovala totiž i mnohému dospělému.
• A tak si můžete přečíst „odborné“ knihy o tom, jak vyrobit tu největší nebo nejbarevnější bublinu.

Výroba bublin se stala dokonce i tak trochu uměleckým oborem. Je až s podivem, co vše tito šikovní umělci dokáží. Pro nás může být velice potěšitelné, že k nejlepším bublinářům na světě patří Čech Matěj Kodeš. Jeho produkce je jen těžko pochopitelná a uvěřitelná.

Hranaté bubliny

Umíte si představit bublinu ve tvaru krychle? A co teprve bublina jako hvězda. Dech divákům berou jeho levitující nebo hořící bubliny. Bublinář Matěj Kodeš je také tvůrcem největší bubliny na světě, která měla neuvěřitelný rozměr přes dvacet metrů krychlových.

• Pro představu – do bubliny dokáže zavřít celý závodní kamion.

Mladý umělec Matěj Kodeš byl také majitelem největšího bublifuku, který je přesně vyroben podle klasické dětské varianty. Tento bublifuk je vysoký přes sto čtyřicet metrů a pojme přesně třicet litrů pěnivého roztoku. Současným majitelem je pelhřimovské Muzeum rekordů a kuriozit, které ho bude vystavovat.

• A jak je vlastně nápad s bublifukem starý?
• To nikdo neví.
• Ale jisté je, že v sedmnáctém století už si s ním děti hrály.